Základní charakteristika sociální politiky Co je sociální politika Vymezení SP n= soust. a cílevědomé úsilí soc. subjektů udržet nebo zlepšit soc. systém a zajistit jeho fungování (Tomeš) n n= společ.aktivita zaměřená nna zlepšení či udržení zákl. životních podmínek lidí a nna zabezpečování jejich sociální suverenity a sociálního bezpečí a na omezování soc. závislosti a soc. ohrožení (Konopásek) Užší pojetí SP nSP redukována na oblast zaměstnanosti a sociálního zabezpečení (tj.resortní SP) nCílem – reagovat na sociální rizika (negat. n důsledky) a n - soc.tvrdosti, které n doprovázejí fungování tržního n mechanismu (nezaměstnanost, n chudoba) Širší pojetí SP nSociální politika - součást veřejné politiky nPolitika sociálního zabezpečení nZdravotní politika nPolitika zaměstnanosti nPolitika vzdělávání nBytová politika nRodinná politika n Aktivní, pasivní SP nAktivní – usiluje o prevenci, tj. předcházení vzniku soc. problémů přijímáním urč. SP opatření nSystémová SP nIntervencionistická SP n= „ex ante“ nPasivní – zaměřuje se na řešení již vzniklých soc.problémů snaha o zmírnění jejich následků n = reaguje „ex post“ n Cíle sociální politiky nvždy jde o určitý soubor cílů, kterými je naplňován cíl obecný – tj. rozvoj člověka (způsob života, jeho dispozice a tvůrčí síly) njsou historicky a společensky podmíněné nvyvíjejí se nv čase podle zájmů subjektu, nebo npodle změn sociálního prostředí Cíle sociální politiky (pokr.) npři formulaci a tvorbě cílů hrají důležitou roli dva procesy: nznalost a hodnocení reality systému nharmonizace představ přísl. subjektů o užitečnosti a prospěšnosti systému budoucnosti nproces tvorby formulace cílů konfliktní n z různých názorů mezi jednotl.subjekty a objekty, subjekty a objekty navzájem n z rozdílů mezi cíly a prostředky, které jsou v době rozhodování dány k dispozici n Cíle sociální politiky nV současnosti je měřítkem hodnocení jednotl. sociálně politických cílů míra realizace lidských práv nobčanská, politická, hospodářská, sociální, kulturní nSociální – právo na práci n - právo na kolektivní vyjednávání n - právo rodiny na sociální ochranu n - právo na užitek ze sociálních služeb n - právo na ochranu bydlení n n Objekty SP n= všichni obyv. dané země, ať již jako jednotlivci či urč. soc. skupiny, kterým jsou opatření SP určena a na něž jsou orientována n nVymezení sociální skupiny n primární – ke své existenci potřebuje n trvalý osobní kontakt (rodina) n sekundární – vědomí společ. zájmů, n založena na společ.potř., n způsobu života, nábož.cítění Kým jsou SP opatření vymezována nSubjekty SP = ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité soc.činnosti či chování n = koncipují, připravují a realizují SP n n státní n nestátní tržní n netržní Rozdělení subjektů SP (pluralita subjektů) na) Stát a jeho orgány (parlament, vláda) n orgány mají charakter- republikový (MPSV, ČSSZ) n - regionální (ÚP, OSSZ) n - územní (SPOD) nb) Zaměstnavatelé a firmy – jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a tzv. dobrovolná SP opatření (firemní soc. služba, firemní soc. politika) nc) zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány (komory zaměstnavatelů, profesní komory a svazy, orgány tripartity apod.) nd) regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a inst., obč. org. a iniciativy (Výbor dobré vůle, Život 90) ne) Církve nf) Občané – příslušníci nějaké formalizované organizace (spolky, sdružení) Objekty a subjekty (pokračování) nTrend –usilování o posílení úlohy nestátních a zejména netržních subjektů v SP včetně jedince nDůvody nprostřednictvím těchto inst. se občané zasazují o řešení soc. problémů nsvým vstupem do politiky omezují prostor pro st. aktivity, které jsou dominantní svým rozsahem i nároky na st. rozpočet Vývoj sociální politiky z hlediska role státu n1.vývojová etapa nPrvotní společnosti (vzájemná pomoc) nStarověké civilizace (rodina, sousedství, náboženské organizace - špitální bratrstva, samostatné řehole) nStředověk (potřeba péče o chudé sílí/katol.církev a šlechta, spolky tovaryšů, cechy mistrů, na sklonku – účast obcí - v nezbytných případech) n ze středověké chudinské péče vychází moderní liberální pojetí sociální politiky neochuzovat daňové poplatníky rozvoj solidarity mezi občany (princip vzájemnosti - „sami sobě navzájem“) nNovověk (18. a zač. 19. století) – industrializace – urbanizace nárůst sociálních problémů + narušení podpůrných mechanismů Vývoj sociální politiky z hlediska role státu (pokračování) n2. Vývojová etapa (počátek 20. století) nVytváření nnových institucí ninstitutů (pracovní smlouvy, učňovské smlouvy, sociální pojištění výdajů na soc.pol. opatření nSoudobé instituc.pojetí – 1. pol. 20. stol. nLord Keynes – navrhl využití daní jako přerozděl. prostředku = vytvořil ekonom. základy social welfare nSir W. Beveridge – 1942 – návrh na vytvoření národ. sociálního pojištění (čelí nezaměstnanosti, nemocím a nouzi) moderní pojetí nezadatel.lidských práv (stát je odpovědný za negramotnost, nezaměstnanost, nouzi, nemoc a sociální zanedbanost) nSociální stát – enormně nákladný ( i přes krizi 70. a 80. let další nárůst výdajů ) + !!stárnutí populace odklon od keynesovského modelu k neoklasické koncepci n n n Účast státu v sociální politice nStát vymezuje rámec působnosti pro ostatní soc. subjekty, určuje „pravidla hry“ v SP nStát se angažuje 2 zásad. způsoby n a) jako konceptor SP – vymezuje soc. právní legislativu, určuje pravidla chování ostatním soc. subjektům, dbá na jejich dodržování n b) jako přímý vykonavatel, realizátor soc. pol. opatření (poskytuje dávky, podporu, pomoc) n nKonkrétní podoba účasti státu – závislá na ekonom. a společen. podmínkách každé země, na její kulturní vyspělosti,tradicích, ideologiích n Charakteristika „socialistické sociální politiky“ ndo r.1990 neexistence Soc.pol. ve smyslu moderních trendů nskrytost sociálních problémů (sociální problémy socialismus údajně odstranil) politika řízené zaměstnanosti nv zákoníku práce – absence kolektivní smlouvy nvysoká zaměstnanost žen (výraz rovnosti, jesle) ndeformace sociální politiky → monopolní realizátor v sociální politice (občan = pasivní příjemce dávek a služeb) Charakteristika „socialistické sociální politiky“ (pokr.) nPotlačení role dalších sociálních subjektů (občan, rodiny → pr. subsidiarity) nebo zcela vyloučena (církve, charity) nSociální spravedlnost = charakter rovnostářství nSystém – zahrnoval více než 60 sociálních dávek (!!některé situace řešeny duplicitně n !! některé situace přehlíženy ) nFinancování - výlučně ze státního rozpočtu (systém v průběhu 60. až 80. let signalizoval nutnost změny → postupný rozvoj krize) n Přerod společnosti (transformace ekonomiky) 1)Posilování demokratických institucí (princip participace) 2)Zásadní změna forem vlastnictví 3)Podpora volného trhu (odstranění státního monopolu) 4)Odklon od centrálního direktivismu, vytváření decentralizované správy n n Problémy transformace ekonomiky v sociální politice nS transformací ekonomiky hrozba: nsnižování živ. úrovně širokých vrstev obyvatelstva - pro mnoho soc. skupin = akutní ohrožení chudobou - vytváření deklasovaných skupin obyvatelstva n Scénář sociální reformy nScénář sociální reformy (září 1990)→ cíle odrážely záměry ekonomické reformy (privatizace a liberalizace národního hospodářství) nProgramové změny nVytvářel chybějící sociální instituce instituty, valorizační mechanismy nInicioval přijetí řady zákonů nLiberalizace a pluralizace systému sociálního zabezpečení nZaložení záchranné sociální sítě nPřechod ke 3 „pilířům“ n n Scénář sociální reformy (pokračování) nPoložil základ k vybudování záchranné sociální sítě (dále též ZSS) nZSS = soubor legisl. norem upravujících různá soc.pol. opatření (aktivní, pasivní), kterými stát garantuje všem občanům určitou min. úroveň pomoci v závažných a státem uznaných soc. událostech. n n Záchranné sociální sítě nFce •aktivně působí v politice zaměstn. - v případě nezaměstn. zabezpečuje nezbytné příjmy •garantuje ekonomicky aktivnímu obyv. minimální výši prac. příjmu •garantuje nezbytně nutnou výši příjmu osobám ohroženým soc.exkluzí •poskytuje ochranu bydlení (příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení) n ZSS nzamýšlena jako reakce na nepřízn.soc. důsledky ekonom.reformy a fungování trž.mechanismu nProblémy fungování ZSS nPříliš řídká nZabezpeč. přílišné soc. pohodlí a dostatečně nemotivuje k vlastní akt. čin. nAdministr. výdaje s fungováním sítí jsou značné nnevyužívání možnosti požádat o dávky (nízká informovanost; nevěří, že by měli nárok; pocit poníženosti; odrazující způsob administrace) n ZSS nZSS – není všelékem, pouze záchranným lanem pro případ nepřízn. soc. událostí n(těm je nezbytné předcházet jak n makroekonom.polit. (př. n dostat. nabídka prac. míst, n neinflač. vývoj) n soc. politikou (př. opatření v oblasti n důchodového pojištění, vzděl. p.) n Principy SP nPrincip sociální spravedlnosti nPrincip sociální solidarity nPrincip subsidiarity nPrincip participace Princip sociální spravedlnosti nSubjektivní přístup jednotlivce k otázkám „Co je a co není spravedlivé?“ nVnímání Soc.spr. – primárně výsledkem úsilí jednotlivce + nezbytnosti pomoci slabým a ohroženým n nVe společnosti jsou mezi občany rozdělovány nprostředky pocházející ze st. a veřej. zdrojů, nživotní příležitosti a předpoklady (vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce atd.) n Otázka „jak se rozděluje, kdo a co dostává a za co dostává“, navozuje otázku „co by měl dostávat a proč“ = normativní kritérium n n Princip sociální spravedlnosti n nVnímání soc. spravedlnosti a soc. nerovností je vystaveno silnému vlivu dílčích polit. zájmů a ideologií spekulace s tímto pojmem manipulace veřejného mínění n nSoc. spravedlnost či nespravedlnost - silný polit. náboj (ten je určující pro stabilitu společnosti a úspěšnost politiky státu) n Princip soc. spravedlnosti (pokr.) nZásady Soc.spr. n „Zásada rovnosti šancí“ n „Všem stejně“ X proporcionalita ke vkladu úsilí („meritokratická zásada“) n „Každému podle jeho zásluh“ (otázka finanč. ohodnocení – nerovnoprávnost mezi ohodnocením žen a mužů) n „Každému podle jeho potřeb“ Princip sociální solidarity (dále též princip SOSO) nSOSO – výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzáj. soudržnosti a také odpovědnosti nRozdělení z hlediska toho, kdo ji organizuje – n - mezinárodní n - celostátní n - místní n - jednotlivců a rodin §Nutno zvažovat míru, v níž je SOSO organizovaná státem naplňována, pamatovat na protikladnost mezi výkonností a rovností n Princip subsidiarity nPomoc sobě samému – rodina – ostatní společenství – stát npovinností státu – primárně pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním nPrincip předpokládá n – výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebeodpovědnosti n - prostor pro samotné zodpovědné sociální jednání §Spojen s krizí tzv. silného sociálního státu Princip participace n= lidé musí mít možnost účastnit se procesu, který vede k přijímání urč. opatření a jejich realizaci n nČlověk není pasiv.příjemcem SP opatření, ale aktivně vstupuje do politiky a spolurozhoduje o njejich tvorbě a nrealizaci nPředpoklad – vzdělanost a informovanost občanů, že si uvědomují práva a odpovědnost zároveň širší uplatňování participace je záležitost vyspělých společ. nObčané se zasazují o řešení soc. problémů zejm. prostřednictvím nest. institucí Funkce sociální politiky nZ vývojového pohledu nFce prvotní – ochranná n - rozdělovací a přerozdělovací nFce odvozené –homogenizační n - stimulační n - preventivní n nÚkolem státu – harmonizace (optimalizace) těchto funkcí v praktickém politickém dění prostřednictvím nástrojů SP Ochranná funkce nřeší již vzniklé sociální situace (události), kdy jedinec či soc. skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém či sociálním smyslu nJde o zmírnění či odstranění důsledků určitých sociálních událostí, ať již jsou spojeny nse světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé prac.prostř.), nebo nse životními stadii a událostmi (např. stáří, nemoc, osiření, narození dítěte) nJde o funkci historicky nejstarší. Rozdělovací a redistribuční funkce nřeší co, jak, za co a podle čeho rozdělovat (rozdělování důchodů a dalších peněž. prostř., podmínek apod.) n nPřerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí n- promítají se do životních podmínek lidí dvojím způsobem n podporou příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovostí n formou užívání bezúplatných nebo v různé míře n dotovaných služeb (např. do sociálních služeb, regulace) n n- uskutečňuje se především prostřed. daní a transferů n- hlavní nástroje přerozdělování- st. rozpočet a veřejné rozpočty, soustavy pojištění a řada dalších institucí jako např. nezisk. org., nadace, církve aj. Rozdělovací a redistribuční funkce (pokr.) nKardinální otázka – „Jaká má být míra přerozdělení?“ nE určitá prahová hodnota přijatelné nerovnosti a tedy i míry redistribuce – pohybuje se mezi 2 mantinely n Příliš vysoká míra přerozdělení (oslabuje n podněty k práci a podnikání) n Příliš nízká míra přerozdělení (oslabuje n stabilitu a rozvojové možnosti n společnosti výskyt chudoby, n sociální neklid) Homogenizační funkce njde o dosahování určité stejnorodosti v uspokojování zákl. životních potřeb nneznamená nivelizaci podmínek života, ale proces, v němž společnost dospívá k poskytování rovných šancí vzdělávat se pracovat, pečovat o své zdraví atd. n Příkl.- sociální pomoc nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva (poskytnutí dávky hmotné nouze - tím jsou vytvářeny předpoklady pro zhruba stejnorodé uspokojování zákl. živ. podm.). Stimulační funkce njde o podporu, podněcování a vyvolávání žádoucího soc. jednání jednotlivců a soc. skupin v oblasti ekonomické, tak i mimo ni n opatření vzděl. politiky, politiky zaměstn., zdrav. politiky, soc. zabezpečení (růst kupní síly zprostředkované i vývojem soc. příjmů) nSP těmito opatřeními podporuje všeobecnou hospodářskou politiku nMá výrazný stabilizační efekt vytváří záchrannou sociální síť Preventivní funkce nsnahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím soc. situacím vůbec docházelo (poškození zdraví, nezaměstnanost, nouze, alkoholismus, kriminalita apod.) nTuto funkci plní zvláště nvzdělávací politika (např. poskytováním adekvátního vzdělávání pro plnění pracovně profesních rolí) nzdravotní politika (důrazem na preventivní zdravotní péči) n nPředpokládá rozsáhlou osvětovou činnost, prevent. programy, rozvinutí poradenství všeho druhu Nástroje SP n= prostředky, jimiž subjekt působí na objekt/jiný subjekt nDruhy nprávní normy, ekonomické nástroje, nsoc.dokumenty, nátlakové akce nTypy n1. vládní program n2. kolektivní vyjednávání n3. nástroje realizačního charakteru Vládní program nUrčuje celkovou orientaci SP při prosazování dlouhodobých záměrů n- Složitá záležitost zaměření koncepce a její celková orientace je závislá na konkrétní politické orientaci Kolektivní vyjednávání nNástroj krátkodobého charakteru nV ČR se uplatňuje až po r. 1989 npředstavuje mechanismus dosahování koncensu n=proces, ve kterém dochází k jednání o urč. soc. skutečnostech mezi soc. partnery -Má výrazně preventivní charakter -Výsledkem – kolektivní smlouvy – ty jsou pak důležitým pramenem práva zejm. na úseku zaměstn., mezd, prac. podm. a někt. příjmů ze soc. zabezp. n Nástroje realizačního charakteru nSoc. příjmy (dávky důch. a nemoc. zabezp., peněžité dávky soc. pomoci, podpora v nezaměstn. apod.) nSoc. služby (péče o seniory, zdrav. znevýhodněné, poradenské služby apod.) nVěcné dávky – zdravotní pomůcky (berle, protézy), ochranné pracovní pomůcky, šatstvo, potraviny nÚčelové půjčky – poskytování různých zvýhodněných půjček nStátní regulace cen a zboží a služeb (hlavně před r. 89) – v zájmu potřeby efektivnosti a výkonnosti ekonomiky Cíle sociální politiky nV současnosti je měřítkem hodnocení jednotl. sociálně politických cílů míra realizace lidských práv nZákl. právo – právo na život – k jeho realizaci musí společnost n - jeho život chránit n - poskytnout mu podmínky pro n důstojný život n zákl. lidská práva (1948)- n- občanská, politická, hospodářská, sociální, kulturní n Sociální práva nPrávo na práci nPrávo na uspokojivé pracovní podm. nPrávo na přiměřenou životní úroveň nPrávo na rodinu nPrávo na sociální zabezpečení nPrávo na svobodu sdružování n Právo na práci n=zvolit si svobodně zaměstnání v uspokojivých pracovních podmínkách za přiměřenou odměnu, event. získat peněžitou podporu v nezaměstnanosti nMá se obecně za to, že právo na práci je tržní ekonomikou negováno n v každé společnosti s vysokou dělbou práce vyskytuje přirozená indiv. nezaměstnanost n rozvoj národního hospodářství vyvolává potřebu strukturální přestavby a tudíž nezaměstnanosti n Právo na uspokojivé prac. podmínky nprávo na odměnu nbezpečné a zdravotně nezávadné prac.podmínky nstejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň nOdpočinek, zotavení a rozumné vymezení prac. hodin, pravidelnou dovolenou,odměnu ve dnech veřejných svátků n(přijetí zákoníku práce lze považovat za jeden z pokroků v sociální politice) n Právo na přiměřenou životní úroveň nVláda národního porozumění po r. 1990 šla cestou minimálních mezd a vybudování záchranné sociální sítě nZákl. determinantou živ.úrovně – zdraví n stát přijímá opatření zahrnující n - zlepšení všech stránek vnějších život.podm. n - prevence, léčení a kontrola epidemických chorob, chorob z povolání a jiných nemocí n - vytvoření podm., které by v nemoci zajistily lékařskou pomoc a péči všem n Právo na rodinu nOchrana a pomoc rodině po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí nZvláštní ochrana matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte nZvláštní opatření pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži proti vykořisťování, předčasnému zaměstnání, ohrožení mravnosti a zdraví Právo na sociální zabezpečení n= vymoženost 20. století n vychází z myšlenky, že je třeba donutit občany postarat se o sebe v době výdělečné činnosti odložením části spotřeby, a tak omezit rozsah soc. solidarity jen na ty, kteří se o sebe takto postarat nemohou nPodrobně je rozvedeno v úmluvách Mezinárodní organizace práce Právo na svobodu sdružování nZahrnuje právo na kolektivní vyjednávání, petiční a jiná práva s tím spojená nPrávo upraveno v úmluvách Mezinárodní organizace práce n