PASIVNÍ TÝM


Jitka přes své mládí velmi brzy postoupila na manažerskou pozici.  Vedla skupinu deseti lidí, kteří
měli za úkol uvádět na trh nové výrobky. Jitka měla ráda, když bylo vše uděláno včas a správně.
Důslednost a spolehlivost v plnění pracovních úkolů byly vlastnosti, které na ní oceňovali její
nadřízení. Proto jí dali příležitost ke kariérnímu postupu. Navíc byla velmi příjemná,
profesionální a výkonná.

Její pracovní skupina již tak dokonale nepůsobila. Jitka si několikrát povzdechla: „Oni jsou tak
pasivní! Mám pocit, že všechno musím zvládnout sama. Už mi ani nepoděkují, když něco udělám za ně.“

Jitka chtěla ve své manažerské roli obstát. Jako jediná žena na manažerské pozici se cítila
odstrčená a ostatní manažeři s ní spíše soupeřili, než spolupracovali. Na společných poradách
poukazovali na pasivitu Jitčina týmu, na jejich neochotu až lenost. Na nové úkoly a požadavky
Jitčini podřízení reagovali odmítavě.

Jitka zvýšila své pracovní nasazení. Snažila se víc angažovat ve spolupráci s ostatními útvary. Na
schůzky a porady, kam chodili dříve její podřízení, začala chodit s nimi. Toto opatření však vůbec
nezlepšilo pasivitu členů jejího týmu. Naopak ji to zvýšilo.

V Jitce postupně narůstal pocit nespokojenosti, nejistoty a nedocenění. Měla pocit, že se snaží na
150 procent a její podřízení ji v tom nechají samotnou. Pocit nespojenosti se prohluboval na
pracovních poradách jejího týmu. Jitka vždy upozorňovala, že očekává iniciativu ze strany
podřízených. Když však přednesla úkoly a vyzvala pracovníky k námětům na jejich řešení, většinou
reagoval jen málokdo. Jitka, protože byla zvyklá pracovat efektivně, přednesla své návrhy postupů.
Neměla však z toho dobrý pocit. „Vždycky čekají jen na to, s čím přijdu já.“ Připadala si, že
jediná aktivní na poradách je ona sama.


Úkoly:

1.      Kde vnímáte příčiny pasivity členů Jitčina týmu?

2.      Co byste doporučili Jitce změnit při pracovních poradách?

3.      Jak byste podnítili zvýšení iniciativy podřízených?